Hemodialýza
Dialýza je děj při kterém jsou od sebe odděleny látky s různou rozpustností a velikostí. V lékařství se jedná o proces, který nahrazuje přirozenou funkci ledvin u pacientů, kteří ji ztratili buď dočasně nebo trvale.Ledviny, pokud fungují správně, odstraňují z krve odpadní produkty (draslík, močovinu apod.) a zbavují tělo přebytečné vody. Dialýza nahrazuje obě tyto funkce.
Hemodialýza, je to postup, kdy krev pacienta a jeho organismus je čištěn právě pomocí přístroje nazvaného umělá ledvina. Při tomto zákroku dochází pacient na hemodialýzu přibližně třikrát do týdne na čtyři až šest hodin, během tohoto času je pacient napojen na přístroj pomocí cévního přístupu ( katetr, cévní spojka) a následně při odpočinku v křesle či v posteli je prováděna hemodialýza, během celé procedury může pacient sledovat televizi, číst si ev využívat možnosti moderních komunikačních technologií ( možnost využít WiFi sítě) apod. Po celou dobu je pacient pod dohledem zkušeného personálu a současně monitorován dialyzačním přístrojem, na kterém jsou pod dohledem lékaře – nefrologa nastaveny všechny potřebné parametry procedury. V začátcích hemodialyzační léčby může docházet k zvýšené únavě pacientů po hemodialýze a to následkem všech procesů, kterými dialýza do metabolismu pacienta zasahuje a následkem poklesu krevního tlaku při větším odstranění přebytečné vody, při dobré spolupráci pacienta s ošetřujícím nefrologem a dodržováním režimu dojde velmi brzy k úpravě stavu.
Cévní přístup:
U každého pacienta je třeba řešit cévní přístup pro hemodialýzu – během procedury, je potřeba dosáhnout dostatečně velkého krevního průtoku aby byla hemodialýza co nejúčinnější v zásadě existují dvě základní skupiny cévních přístupů a to buď katetr (tunelizovaný , či netunelizovaný – dočasný) nebo cévní spojka ( nativní nebo umělá cévní protéza)
Katetr, je tenká hadička rozdělená uvnitř na dvě souběžné linky, na jejímž konci jsou dvě přípojky, které se připojí přes závit na systém hemodialyzačního přístroje. Tento katetr je v těle zavedený do velké vnitřní žíly, obvykle do horní duté žíly přes krční žílu nebo do stehenní žíly přes tříslo. Z jedné přípojky katetru se krev odebírá, prochází dialyzačním přístrojem a druhou připojkou se vrací.
Tunelový katetr je delší, z místa vpichu je veden tunýlkem pod kůží a ústí o něco dál, nejčastěji míří vpich do krční žíly a vyústění je na hrudi, což je nenápadnější, pohodlnější a bezpečnější protože tunel funguje jako zábrana infekci, což obecně prodlužuje životnost katetru.
Cévní spojka neboli arteriovenózní zkrat je považován za nejlepší cévní přístup. Při jeho vytvoření propojí cévní chirurg tepnu a žílu. Zkrat se obvykle šije na méně používané ruce na předloktí. Jedná se o drobný chirurgický výkon většinou v lokální anestezii prováděný ambulantně, který pacienta nijak nezatíží, a zkrat je schován pod kůží a není nijak patrný. Pokud nenajde chirurg vhodné cévy k ušití tzv nativní spojky volí možnost umělohmotné protezy, kterou vkládá mezi vlastní cévy pacienta, tady je sice výkon trochu složitější, ale rovněž probíhající v lokální anestezii, jen je třeba počítat s krátkodobým pobytem v nemocnici.
Program pravidelného sledování pacientů
Na hemodialyzačním Strahov funguje již řadu let program primárních sester – tzn každý pacient má přidělenu svoji primární sestru, která pacienta pravidelně sleduje při hemodialýze a pacient s ní může konzultovat všechny své dotazy ev problémy, současně je vždy pacient seznámen se svým ošetřujícím lékařem, který sleduje dialyzační léčbu, laboratorní výsledky, ev další vyšetření , která jsou potřeba.
Cestování s hemodialýzou
Každý pacient v pravidelném hemodialyzačním programu může využívat programu rekreační hemodialýzy a to v České republice i v zahraničí. Většina středisek je schopna provádět rekreační dialýzy po vzájemné dohodě ošetřujících lékařů, kteří upřesní metodu, parametry a dialyzační proces u jednotlivých pacientů.
